Muzikoterapie je jedna z cest vedoucích k sobě samému. Zvuk, tón, hlas a jejich vibrace jsou blízké každému. Hudbu i zvuky vnímáme nejen sluchem, ale celým tělem. Zvukové vibrace lze zjistit například, když hrajete na tibetskou mísu. Ta se rozvibruje natolik, že v dlani cítíte brnění a je-li v misce voda, vypadá to, jako když vaří. Voda skáče a tančí a líbí se jí to.
Uvědomíme-li si, že lidské tělo je z velké části voda, v každém okamžiku voda v našich buňkách přijímá informace ze svého okolí. Proto je důležité, jakými zvuky a hudbou se obklopíme.
Pokud působí některé zvuky po určitou dobu, mají schopnost měnit uskupení buněk. Původní přírodní nástroje a také současné nástroje s přirozeným laděním (smyčce, pozoun, zpěv) a zvuky přírody jsou na stejných vlnových délkách jako lidské tělo a proto jejich působením dochází k harmonizaci.
Muzikofiletika je podpůrná disciplina, která používá metody, techniky a postupy muzikoterapie pro účely podpory výchovně-vzdělávacího procesu.
Nástroje, které používám: djembé (africký buben), koncovka, dvojačka (flétničky), tibetské mísy, didgeridoo (australský dechový domorodý nástroj), brumle, ústní harfa, kartálky a různá chrastítka.
Více o muzikoterapii na stránkách PaedDr.Lubomíra Holzera a Svatavy Drličkové
Vědomá práce s energií je cestou k sobě samému v souladu se svou pravdou. Objevování svých zdrojů tvořivosti, čištění energií ze svého prostoru, postupné přibližování se k vnitřní svobodě.
Více o práci s energií na stránkách Lady Balowe a Michaely Morávkové – viz Kontakty
